close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Staň se legendou!

Kap. 6 Znamení ders-arl

22. října 2008 v 22:04 |  Příběh
Memfis

Rozpoutává se strašný zvuk. Skřeti se seskupují a vyráží do boje. Blíží se a mě se s každým jejich krokem zrychluje tep. Neváhám a rychle vytahuji šíp.

První řada už míří šípy na svůj cíl.,,Vaner dooly"(Zapálené šípy) nese se zvukem mágův hlas. Jakmile to dořekl tak všem začaly hořet šípy. Skřeti už jsou hodně blízko ,,Pál!" První várka zasahuje svůj cíl a skřeti odlétají po výbuších šípů. První řada ustupuje dozadu a dopředu nastupuje druhá s už připravenými šípy. Pálí, ale šípy vybuchují už v polovině letu.

Z černých mraků se noří zakletí a začínají na nás vrhat ohnivé koule, někteří vorfunové plivou kyselinu. Mnoho našich to zasáhlo. ,,Sestřelte ty potvory!" slyším krále Filipa od věže. Skřeti už jsou hodně blízko a začínají opětovat palbu. Kněží rychle tvoří bariéru a boj na dálku přestává. Od zakletých se odpojil jeden a vysláním ledové bomby ničí bariéru, ta se jako třpytivý sníh snáší k zemi.(Tito kněží jsou až moc slabí). Rychle kolem sebe a několika vojáků vytvářím ochranné bubliny. Rozhlížím se kolem sebe, na bráně vidím mágy jak Bojují. Ohnivé koule od nich létají až neuvěřitelně rychle. Jejich Ochranné bubliny mají zvláštní barvu, jsou skoro jako zrcadlo. Odráží se od nich i ty nejsilnější kouzla. Z dálky se ozve křik,rychle se ohlížím, na hradby se řítí ohnivé koule od katapultů. Mágové tvoří zlatou bariéru, ale i ta je prolomena. Koule zasahují cíl. Zvedá se oblak prachu a všude je oheň. Slyším hukot větru, na obloze se objevuje obří žena s křídly, zhluboka se nadechuje a polyká oheň. Rázem se mění v obří kus lednu a padá na skřety. Vidím mágy jak si stoupají, obklopení zářivou ochranou koulí. Zahazuji luk a pouštím se do boje na hradbách.

MarduX

Stoupám si. Sakra to bylo o chlup, ještě kousek a trefila by nás ohnivá koule! Vysílám ledové šipky a zneškodňuji dva zakleté. Okamžitě zvedám do vzduchu nechráněné skřety a mačkám jim brnění jako papír.Sakra už mi dochází síly! Teď už můžu používat jen přirozené schopnosti. Zvedám do vzduchu toulec s šípy, vytahuji je ven a pohybem ruky vrhám na zakleté, ti snadno odráží můj útok.Sakra. Tasím meč a kouzlem jej ostřím. Skřeti uč postavili žebříky.Máchnutím ruky vysílám tlakovou vlnu a několik jich shazuji. Zvedám do vzduchu vzduch několik mečů a roztáčím je kolem sebe. Přirozená ochrana. Meče odráží bez problému všechny šípy, a ještě útočí na skřety. Pomalu postupuji po hradbách a shazuji žebříky zatímco meče sami bojují. Hradby pode mnou zaduní. Snažím se utéct ale marně, řítím se dolů. Při dopadu mi hrozivě křupe v noze. Bolestí tuhnu. Očima sleduji co se děje kolem mě. Spadli se mnou ještě další čtyři rytíři.,, Chraňte mága, je zraněný!" Slyším jednoho. Oči se mi zavírají. Už jen poslouchám řinkot mečů. Někdo mi trhá nohavici. Křičím bolestí, ale i přes to slyším ,, otevřená zlomenina!". Noha mě bolí víc a víc. Pomalu upadám do mdlob, už skoro nevnímám realitu. Cítím jak meče co mě chránily opadají na zem. Ozývá se křik rytířů.

Jsem sám ve tmě, bolest ustala. Rozhlížím se kolem, ale ani náznak světla. Dělám opatrný krok dopředu, jakmile dopadne poslední kousek šlapky na měkkou zem, něco se mnou trhne a já se řítím temnotou připadá mi to jako věčnost. V dálce vidím světlo, pomalu se přibližuji, ještě kousek a jsem venku! Cítím že se mi něco omotává kolem nohy, podívám se tam, je to jako černý had, pomalu se omotává okolo mé nohy. Rázem zastavuji tak prudce, že málem padám na zem, i když žádnou necítím. Snažím se povolit hadí sevření, ale je to marné. Chci se dostat ven z této temnoty, ale nemůžu. Zrychluje se mi tep, jako smyslů zbavený se pouštím do hada, křičím s plných plic ,, PUSŤ!" ale had ještě zpevňuje sevření [Marduxi nechoď dál!] Slyším Brejův hlas [Tam na tebe nic nečeká] Chci se mu ozvat , ale nemůžu nikde najít jeho mysl [Řekni aan mixara ders-arl] nechápu to proč to mám říct? Co tím míní? Já tady trčím bůhví kde, nepamatuji co se stalo před hodinou a on po mě chce abych řekl já jsem dračí bojovník!? ,, Sakra Breji o co tady jde?! Křičím ke světlu . [ aan mixara ders-arl] zni mi v hlavě stále dokola Brejův hlas. ,, Sakra! Ticho!" ještě to zesílí. Sakra! Tak jo řeknu to, sice nevím proč, ale jo řeknu aspoň bude třeba klid. ,,Aan mixara ders-arl!" V hlavě mi vybuchuje obrovská bolest, chytám se na ni a v křeči padám na zem. Kůže mě pálí, křičím s plných plic, ale zjišťuji že místo mého hlasu slyším strašný řev. Cítím že se nějak zvětšuji. Otevírám oči, bolest pomalu ustává, dívám se na ruce. Jsou pokryté černými šupinami. Dívám se dál, celé mé tělo je pokryté šupinami. Cítím se plný energie, až moc plný, motá se mi hlava, zavírám oči a padám na zem. Otevírám je a vidím že se na bojišti, ihned si uvědomuji co se stalo, skřeti se ke mně blíží, rychle se dívám na nohu, už není pokrytá šupinami. Nohavice je roztržená a pokrytá krví, ale noha je bez poškození, není na ni ani škrábanec. Rychle si stoupám. Cítím jak ve mně koluje obrovská energie.Tasím meč, ten ihned začíná hořet rudým plamenem.Vrhám se na skřety.meč jimi projíždí jako vzduchem. Několik jich zneškodním, a pouštím se do vyvolávacího kouzla. ,,Vora nor de nu jmem de krana!" Ruce se mi rozzáří a vylétá z nich zlatý šíp, mířící si to ke slunci. Vytvářím kolem sebe ochranou bublinu. Z dálky se ozývá hrdelní pískot ptáka. Na bojišti nastává naprosté ticho a všichni se dívají za zvukem. Nad pravím křídlem skřetí armády se objevuje obrovský hořící pták.Rychle se řítí na skřetí armádu. Už je nad ní, rychle se blíží ke středu. Už je nade mnou. Zvedám oči a pozorně se na něj dívám. Zlatý šíp má zabodnutý v srdci. Féniks mohutně mávne křídli, skládá je k tělu a vybuchuje. Já jen stojím a sleduji jak moje bublina kolísá pod náporem ohromné sily. Zář konečně ustává a já vidím tu spoušť. Stovky skřetů leží spálených na zemi. Ruším bublinu. Rozhlížím se okolo, je tu nesnesitelný pach, ale to je vedlejší mnoho skřetů ale přežila a teď ustupuje. U katapultů je zastavují zakletí, slyším jejich ohavná zvířata jak vijí. Skřeti se zase otáčí spět. Přirozenou schopností zvedám mrtvé skřety a stavím je na nohy. Každý skřet si bere meč a otáčí se k blížící se armádě. Vyrážím do útoku a za zády mi utíká stovková armáda mrtvých skřetů. Už jsme jen několik kroků od skřetí armády, vytvářím ve vzduchu několik znaků a všem mrtvím skřetů vzplanou meče rudým plamenem. Už jsem těsně u skřetů.
Zanedlouho je po boji, armáda mrtvých skřetů skoro jakoby jenom přeběhla bojiště a nenechala nic naživu. Utíkáme dél ke katapultům. zakletí tam čekají na svích potvorách. Pouštím mrtvé skřety na zem. Utíkám sám, zastavuji se zhruba padesát kroků od zakletých.Hromadím energii, měním ji v oheň a posílám na zakleté, ti rychle odlétají pryč. Jdu ke katapultům, ale v půli cesty se mi podlamují kolena a padám na zem.
Otevírám oči a vidím plátěný strop stanu. Chci se podepřít rukama abych lépe viděl ale ruce se ani nehnuli. Slyším že nade mnou někdo je.,, Co se děje? Už je po bitvě?" sípám téměř neslyšně.

Memfis
Jsem ve stanu s tím mágem, doplňuji mu energii. Jak je možné, že dokázal takové kouzla? Toto by nepřežil ani náš nejlepší mág! Prohlížím si ho. Nevypadá obzvlášť zajímavě, je mladý, a klasickým sestřihem mágů, v obličeji bez výrazu, vypadá skoro jako mrtví. Zajímavé, krčím rameny a dál se soustředím na doplňování energie.,, Co se děje? Už je po bitvě?" slyším téměř neslyšně. Nakláním se nad jeho obličej. Prohlížím si ho, Dělá si ze mě dobrý den? ,, Ano už je po bitvě" ,,a co ostatní jsou v pořádku?" ,, skoro všichni jsou v pořádku, máme minimální ztráty" v obličeji je mu na chvíli vidět zamyšlený výraz. ,, ty si nepamatuješ na bitvu?" ptám se ho opatrně. Kroutí hlavou ,,já si jen pamatuji, že jsem spadl z hradeb a zlomil si nohu." Vypadá to, že si opravdu na nic nepamatuje. ,, Nohu máš v pořádku, a doplnila jsem ti trochu energii, teď si chvíli ještě polež a pak můžeš jít ven." Otáčím se a odcházím, ve vchodu do stanu se zastavuji s ještě jednou si jej prohlížím. Jsi zajímavá osobnost princi Archelanu.Pokývnu hlavou a odejdu

MarduX
Ležím sám ve stanu a poslouchám rozruch venku. [Jsem rád, že jsi v pořádku, ale příště bys neměl vypotřebovat tolik mé energie]slyším Brejův hlas[Tvé energie?Jak to myslíš?] Rozbolí mě v hlavě a před očima se mi objevují obrázky z bitvy. Panebože jak jsem to dokázal? Takové věci? Je možné, že sem se teď bál sám sebe? Taková neuvěřitelná síla [jak…] [Když jsi spadl z hradeb, tak jsi zemřel, a já zastavil tvou poslední cestu. Propojil jsem s tebou svou životní energii, teď ji máme společnou, a ani jeden z nás by neměl zemřít pokud je ten druhý naživu. Tomuto splynutí se dávno říkalo znamení dračího bojovníka]

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.