Mardux
Od příjezdu do města rytířů uplynulo už devět dnů. Brej za těch pár dnů o hodně vyrostl. Ve městě jsme přespávali v kasárnách, byli tam bezvadní lidé se smyslem pro humor. S bratry jme se zúčastňovali vojenského výcviku, naštěstí to po letech tréninku nic nebylo, ale Martin a Michal potřebovali konečný výcvik, protože teď s námi není Snengel musím je cvičit já. Je to dřina, ale i sranda. Hodně se stýkám s Denem, ale stále mi odmítá cokoli říct o rodičích. ,, Vše se v čas dozvíš?" říkává mi. A včera mi řekl že se semnou chce setkat král Radek III.. , jsem na něj velmi zvědaví, protože jsem ho ještě neviděl.
A tak se teď chystám na slavnostní večeři.
[Ta sváteční róba je nádherná že?] ukazuji se Bereji v černo červené róbě [Je hezká, červenou já rád] odpověděl a skočil ze skříně na které doteď seděl. [tak co myslíš si že můžeme vyrazit?] Brej odpovídá kývnutím hlavy.,, tak jdeme" vzrušeně vydechnu. A vyjdu ven ze dveří přímo k citadele. Cestou potkávám Dena ,, Jsi nedočkaví?" ptá se mě ,, Ne spíš vzrušený" Den jen kývne a šlape dál do kopečka. Netrvá to dlouho a už stojíme před vstupem do citadely, kde nás pozdravili dva vojáci, v nádherném brnění se stříbrnými znaky, znamenající věrnost, klepnutím pravé pěsti do levé strany hrudníku.. Brána se sama otevřela a mi konečně vstoupili dovnitř. Ocitli jsme se ve velké hale se sochami zvířat. Byla to rozlehlá místnost kterou osvětlovalo střešní okno.uprostřed haly nás čekal stařík ve světle zelené tunice. S jeho orlím nosem a šedými vlasy vypadal v tom oblečení srandovně. ,, Pojďte za mnou." Řekl a zamířil si to rovnou do chodby. Hned jsme se vydali za ním, vzhledem k jeho starému zevnějšku se pohyboval docela rychle, dokonce jsem musel někdy popoběhnout abych se o držel. Šli jsme tiše chodbou, celá ta vápencová chodba na mě působila docela stísněně, nebo to byly ty obrazy prapodivných tvorů? ,, tady je to.Račte vstoupit" řekl sluha a zastavil tak prudce že jsem do něj málem narazil.Den přistoupil ke dveřím a otevřel je. Z místnosti šel slyšet rozhovor, který utichl jakmile jsem vstoupil. Při prvním pohledu mě zaujal půlkruhový stůl uprostřed kterého byla fontána. Podél zdí vedl krásný hustý koberec, nad ním na zdi visely obrazy a pohodně které drželo něco jako dračí kovové hlavy. Kolem stolu sedělo sedm mužů a pět žen. Dva muži seděli ve svátečním brnění. Ostatní byli v róbách. Ženy byli všechny, až na jednu, ve zdobených šatech. Ta jedna měla na sobě vínově červené šaty vyšívané zlatou a stříbrnou nití. Vlasy sem neviděl, protože je měla zakryté kapucou. Ale její pohled bylo dost těžké přestát, hned mě zalilo horko. Byla mladá, měla nádherný úsměv a její jasně zelené oči mě neustále pozorovali. ,, Vítej! Já jsem Radek III." řekl zavalitý muž v róbě a vstal, ostatní povstali také. ,, Posaď se" šeptl mi Den.. Poslušně jsem si ,za pohledů všech ostatních, stoupl před židli. ,, Už dlouho jsme na tebe čekali" začal ten muž ,, ale nejdřív jsem musel počkat na ostatní,, máchl rukou aby na ně ukázal. ,, nejdřív dorazil Král vysokého hradu David V.a jeho že Elis , po nich o den později dorazili Král Filip I.. a Kateřina" zatím co to říkal postupně ukazoval na jmenované David byl zavalitý a usměvaví, kdežto jeho žena vyhlížela přísně když se na mě dívala přes brýle. Král Filip Byl vychrtlý zrzavý mladík sotva starší nežli já a Kateřina byla mladá a trochu rozpačitá žena. ,, Ti Dva muži jsou generálové spojeneckých vojsk v Diamantové poušti, už dlouho se pokoušejí proniknout do středu hory." Ukázal na dva muže v brnění.,, ten poslední je můj syn Radek" Když jsem se na něj podíval tak přátelsky přikývl na pozdrav. ,, ta žena v zelených šatech Je má žena Helena" pokračoval. ,, Ta žena v býlích šatech se vzorem listů je Ianura Dcera krále elfů Šperla se svou ochránkyní Isu" (elfka? Hmm) otočil jsem se směrem k nim ,, Ewer feen Ukdate"{zdravím vás princezno} Pozdravil jsem a přitom jsem se mírně poklonil. ,, Leer mort solf "{ty mluvíš elfsky?} Pozvedla Ianura obočí. ,, Siry oohne"{ano, samozřejmě} potvrzuji a na Ianuryně tváři se rozzářil úsměv. Isu se ale stále tvářila bezvýrazně.,, Tak vidím, že si rozumíte." Pokračoval král Radek. ,,Tak připíjíme na tebe princi Archelanu a dědici odkazu dračích bojovníků!" významně pohledl na Breje, který vyletěl na stůl a sedl si. Všichni pozvedli číše s vínem a připili. Jakmile jsem dopil, tak jsem se posadil, jako všichni ostatní, teď už stál jen král Radek. ,,Podávejte na stůl!" pokynul a posadil se. Dveře do sálu se otevřeli a dovnitř začali vcházet sluhové s podnosy všelijakého jídla, které následně pokládali na stůl a odcházeli. Hned jsem si začal nandávat pečeni s bramborovou kaší, ale nepřestával jsem nenápadně pozorovat Isu. (Mám se jí podívat do mysli? Ne! To je blbost! Vždyť je to elfa, ta by to hned poznala, ani já nemám schopnosti jako elfové! Ne hned nad tím přestaň přemýšlet!) ,, Děje se něco" zeptal se mě potichu Den, ale když si všiml kam pokukuji hned řekl ,, Na ni pozor, elfy jsou nestálé, zvláště ty mladé." ,, Mladé? Ty výš kolik jí je?" Upřel jsem pohled na Dena ,, Ano [její teprve sedmnáct!]"[Co?!] Den přikývl, a já se s novým zájmem zadíval na Isu. Hovor v místnosti začínal nabírat na obrátkách a za chvíli jsem se dozvěděl, že spojenectví mezi králi je opravdu pevné, jeden za druhého by prý položil život. Také jsem se dozvěděl o dávném spojenectví Archelanu s Neeteernem městem Elfů. Také jsem se dozvěděl, že elfové, kteří nám pomohli jsou z lesa Verd-fer, a že se často potulují po zemi a loví různé temné bytosti.
Venku se už začalo stmívat, když jsem vyšel s Radkem mladším z hradu, za tu dobu co jsme stolovali jsme se hodně s přátelili. ,, A kde jsi tady vůbec ubytovaný?"
,, No já jsem ubytovaný do u hradeb v kasárnách.",, hmm, výš co zítra přijď určitě na hrad, budu slavit šestnácté narozeniny!" ,, No nevím, budu mít moc práce, musím s mými bratry cvičit výrobu silných jedů." Brej který byl nadšený z toho, že se zase pořádně nají trochu sklonil hlavu,, No tak jo, zamysli se nad tím" řekl Radek a otočil se zpátky k hradu. Neudělal jsem ani deset kroků když na mě zavolal ,, Bude tam i Isu!" (Co? To to na mě šlo tolik poznat, že se mi tak líbí? Snad si toho nevšimla…) [Tak pojď Breji je pozdě, a já jsem Bratrům řekl, že jdu jen do kovárny.]
